Každý někdy zažíváme pocity úzkosti či strachu v různé intenzitě a obvykle jde o relativně běžnou reakci na podněty, které vnímáme jako stresující. Pokud však návaly silného strachu a úzkosti zažíváme několikrát do měsíce, jsou bez zjevné příčiny a dělá nám obtíže odhadnout, při jaké příležitosti se opět objeví, může se jednat o panickou poruchu.
Co to je panická porucha a panické ataky?
Panická porucha se řadí mezi úzkostné poruchy a projevuje se epizodami, kterým se říká panické ataky. Pro ty jsou typické silné pocity strachu a úzkosti doprovázené obvykle tělesnými projevy obdobné intenzity. Právě emoční a tělesná složka způsobuje u těchto epizod značný diskomfort, který typicky zahrnuje některý z následujících příznaků: zrychlený tep, pocení, nevolnost, třes končetin či celého těla, sucho v ústech, zrychlený dech, pocity polití horkem či náhlý chlad, svalové napětí. Dále se mohou objevovat pocity bolesti na hrudi, nedostatku vzduchu a ztíženého dýchání, bolesti břicha či nepříjemné pocity v žaludku, otupělost, stavy depersonalizace a derealizace.
Důležitou roli v těchto nepříjemných momentech hrají také naše myšlenky. Ty se obvykle pojí s nějakým hodnocením toho, co se s námi děje a snahou o vysvětlení příčiny aktuální nepohody. Myšlenky mohou nabývat různé přesvědčivosti a dál zpětně ovlivňovat intenzitu prožívaných emocí. Například od myšlenky, která mi sděluje: „je se mnou něco špatně“ až třeba k silnému přesvědčení, že jsem ohrožen na životě. Panická ataka ale není život ohrožující stav a obvykle v řádu minut či maximálně desítek minut odezní sama. Rychle nastupující, nepříjemné a velmi intenzivní projevy, které jsou navíc obtížně ovlivnitelné vůlí a bez známé příčiny, mohou vést k přesvědčení, že jde skutečně o závažné onemocnění a je poměrně běžné, že osoba trpící panickou poruchou vyhledá radu lékaře a podrobí se, někdy i opakovaně, různým vyšetřením, která však neodhalí somatickou příčinu obtíží.
Jak panická porucha vzniká?
Příčiny vzniku panické poruchy nejsou zcela známé, existují dvě hlavní hypotézy, které se snaží vysvětlit její vznik. Jsou založeny na předpokladu, že se jedná o poruchu okruhů v mozku, které jsou důležité pro emoční a fyziologickou odezvu na stres, či na přesvědčení, že určití jedinci reagují na stresovou situaci chybně a tělesné prožitky s ní spojené si vysvětlují jako život ohrožující, což může vést k pocitům ztráty kontroly nad situací a následným panickým projevům. Zvažována je i kombinace těchto dvou přístupů. Další hypotézy zahrnují i možný vliv dědičnosti, čemuž odpovídá, že se v některých rodinách panická porucha objevuje u vyššího počtu osob než pouze u jednotlivce. Nelze opomenout, že při vzniku panické poruchy mohou být důležité i další psychologické faktory, jako jsou stresové události, životní změny, okolní prostředí a užívání psychoaktivních látek. Také se ukazuje, že jedinci s posttraumatickou stresovou poruchou jsou rizikovější skupinou stran možného vzniku panické poruchy oproti běžné populaci.
Jak léčit panickou poruchu?
Léčba panické poruchy obvykle zahrnuje dva přístupy a to medikaci a psychoterapeutickou péči. Pro panickou poruchu také platí, že při včasném zahájení léčby bývají příznaky mírnější a nemoc a délka léčby kratší, byť prognóza záleží na mnoha faktorech. Medikace nejčastěji zahrnuje antidepresiva a léčiva snižující úzkostné projevy, tzv. anxiolytika. Nejčastější volbou v psychoterapii je Kognitivně behaviorální terapie (KBT), která klade důraz na změnu myšlení, chování a hlubší pochopení našich reakcí ve stresových událostech s cílem redukovat počet záchvatů. Může u klienta ve výsledku vést k adekvátnější reakci na fyzické a emoční prožitky. Obecně je edukace v psychoterapii u této poruchy velmi důležitou součástí léčby, protože osoba trpící panickými atakami obvykle nedokáže vyhodnotit, co se s ní v daný moment děje, popřípadě tyto prožitky interpretuje chybně (např. právě jako život ohrožující).
Jak si mohu pomoci, pokud mám pocit, že panickou poruchou trpím?
Pokud máte pocit, že by se Vás panické ataky mohly týkat, vyhledejte pomoc odborníka z řad psychiatrů či psychologů, situaci lze samozřejmě konzultovat i s praktickým lékařem. Existují také postupy, které nám mohou být jakousi první pomocí při záchvatu paniky, většina z nich cílí na odklon myšlenek a navození relaxace, průvodce těmito postupy můžeme nalézt například zde: https://nevypustdusi.cz/2020/03/18/prvni-pomoc-pri-uzkosti-v-nouzovem-stavu/ a můžeme využít i mobilní aplikace jako je například Nepanikař ( https://nepanikar.eu/ ).