PERFEKCIONISMUS: Když touha po dokonalosti začne ničit.

interseweb
2. 10.
Minut čtení: 4

„Ještě to není úplně ono. Potřebuju na tom ještě zapracovat. Kdybych se snažila víc, určitě by to bylo lepší.“

Možná se vám tenhle hlas zdá povědomý. Perfekcionismus se ozývá potichu, ale vytrvale. Na první pohled působí jako ctnost – lidé s perfekcionistickými sklony bývají pečliví, spolehliví, okolí je oceňuje. Jenže za tou snahou o dokonalost se často skrývá obrovský tlak, úzkost a vyčerpání.

Perfekcionismus není jen touha dělat věci dobře. Je to neustálý pocit, že nikdy nejsem dost. Že chyba je selhání, že úspěch není nikdy úplný, že musím pořád víc a víc.

Co perfekcionismus je – a co není

Zdravá touha po kvalitě je úplně normální. Každý chceme podávat dobré výkony, mít z výsledku radost a být na sebe pyšní. Perfekcionismus je ale něco jiného. Je to neustálý vnitřní hlas, který říká: „Musíš to udělat bez chyby. Musíš být lepší než ostatní. Nesmíš selhat.“

Zatímco zdravé úsilí nás posouvá kupředu, perfekcionismus nám svazuje ruce. Neumožňuje užít si proces, protože pozornost je upřená jen na to, aby výsledek obstál před přísným vnitřním soudcem.

Jak se perfekcionismus projevuje v každodenním životě

Lidé s perfekcionistickými sklony často tráví hodiny drobnými úpravami, protože se bojí odevzdat práci, která není „stoprocentní“. Paradoxně to ale může vést k prokrastinaci – nezačnu vůbec, protože se bojím, že to nezvládnu dokonale.

Perfekcionista má navíc tendenci být k sobě neustále kritický. I když dosáhne úspěchu, radost netrvá dlouho – hned se objeví další „ale“: „Mohlo to být lepší. Udělal to rychleji než já. Ještě nejsem dost.“

Radost z činností se vytrácí. Perfekcionismus dokáže proměnit i koníček v povinnost, protože výsledkem není potěšení, ale neustálé měření výkonu.

Odkud se perfekcionismus bere

Perfekcionismus má často kořeny v dětství. Pokud jsme byli oceňováni hlavně za výkon – známky, výsledky, chování – mohli jsme si v sobě odnést pocit, že lásku a uznání si musíme zasloužit.

Velkou roli hraje i prostředí, ve kterém žijeme. Sociální sítě nás zaplavují obrázky „dokonalých životů“, a tak máme tendenci porovnávat se a cítit, že pořád zaostáváme. Perfekcionismus pak funguje jako obranný mechanismus: když budu bezchybný, nikdo mě nezklame ani neodmítne.

Když dokonalost ničí

Touha po dokonalosti má ale svou cenu. Perfekcionismus vede k dlouhodobému stresu, protože žádný výkon nikdy není dost dobrý. Tělo i mysl jsou neustále v napětí, a to může přispět k úzkostem, depresím i vyhoření.

Perfekcionismus navíc ničí vztahy. Pokud jsme přísní sami na sebe, býváme přísní i na druhé. Partner, kolegové nebo děti pak cítí, že naše laťka je vždy příliš vysoko. A místo blízkosti přichází frustrace.

Jak z pasti ven

Dobrá zpráva je, že s perfekcionismem se dá pracovat. Neznamená to vzdát se ambicí nebo dělat věci „odfláknutě“. Jde o to najít zdravou rovnováhu a dát prostor i lidskosti.

Prvním krokem je uvědomit si, že hodnota člověka není v jeho výkonu. Zkuste si připomenout, že chyba je součástí učení – bez ní bychom se nikam neposunuli.

Druhým krokem je začít si všímat procesu, ne jen výsledku. Užijte si cestu, ne jen cíl. Vnímejte, co vám činnost dává, co se díky ní učíte.

Velkou pomocí je práce s vnitřním kritikem. Místo aby měl poslední slovo, zkuste mu dát protiváhu v podobě laskavého hlasu: „Dělám to nejlíp, jak umím. To je dost.“

A nakonec – dopřejte si odpočinek. Perfekcionista má pocit, že musí být stále produktivní. Jenže právě pauza, nedokonalý den nebo obyčejný odpočinek nám dává sílu fungovat dlouhodobě.

Co můžete zkusit už dnes

1. Zapište si tři věci, které se vám povedly – bez ohledu na výsledek.Nemusí to být velké věci. I „uvařil/a jsem večeři“ nebo „zavolal/a jsem kamarádovi“ se počítá. Důležité je učit se oceňovat proces, ne jen „dokonalý“ výsledek.

2. Zastavte vnitřního kritika jednou otázkou.Když na vás přijde přísná sebekritika, zkuste se zeptat:👉 „Řekl/a bych tohle svému příteli?“Pokud ne, proč to říkám sobě? Tím si otevřete prostor pro laskavější vnitřní dialog.

3. Dovolte si být „dost dobří“.Vyberte si jednu oblast dne, kde vědomě snížíte laťku. Místo tříchodové večeře postačí polévka. Místo dokonalé prezentace se spokojte s verzí, která je funkční. Procvičujete tím větu: „Stačí, když je to dost dobré.“

4. Zařaďte odpočinek jako úkol.Zapište si do kalendáře krátkou pauzu, stejně jako byste zapsali pracovní schůzku. Dejte odpočinku stejnou váhu jako práci – protože odpočívat není slabost, ale základní potřeba.

Závěr

Perfekcionismus často vypadá jako ctnost. Ve skutečnosti ale dokáže být nenápadným nepřítelem, který nám bere radost ze života. Pokud se vám zdá, že vás touha po dokonalosti víc svazuje než podporuje, zkuste si dovolit být nedokonalí. Neznamená to vzdát se snů – naopak, znamená to dát si šanci je žít s lehkostí.

Protože to, co nás dělá lidskými, není dokonalost. Ale právě naše nedokonalost, která nám dovoluje růst, učit se a být sami sebou.