Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Nebo lépe - neštěstí nechodí po horách, ale po vztazích. Ať už chceme nebo ne, každý vztah potká nějaká krize, neštěstí, nedorozumění, nepochopení, hádka. Když si s takovou situací umíme dobře poradit, může nám dohadování nebo jakýkoliv rozpor sloužit k tomu, abychom uměli definovat, čím náš vztah trpí. A vztah díky tomu můžeme posunout. Na párovou terapii často přicházejí lidé, kteří řeší téma sexu, hranic ve vztahu, moci, intimity, peněz, dělby práce o domácnost, o děti, iniciativy nebo něčeho jiného.
Mám pro vás pár tipů, jak se dá svépomocí zlepšit komunikace s vaším protějškem.
- Vycházejte každý ze svých vlastních potřeb, přání a úmyslů a zkuste se vyvarovat popisu toho, jaké má váš partner motivy, vlastnosti, jak se vyjadřuje. Obecně bývá dobré zůstat u popisu toho, co s vámi dělá jednání partnera místo toho, abychom k němu směřovali vyčítavým tónem s popisem jeho nedostatků.
- Zkuste nesrovnávat partnera s jeho rodiči. Může to být trefný postřeh, nicméně to může cíl vašeho rozhovoru odvést někam jinam. Dost pravděpodobně si přenáší váš partner některé zvyky ze své původní rodiny a mnohdy je to i nešvar, který jemu samotnému vadí.
- Vynechte generalizace jako „vždycky“ a „nikdy“, vyvolávají odpor druhé strany.
- Odpusťte si posilu ve formě odkazování se na kamarády, členy rodiny a další lidi, kteří s vámi souhlasí a podpořili by vás ve vašem názoru. Je dospělé a zodpovědné mluvit jen sám za sebe, neopírat se o názor u našich blízkých na věc, která leží v našem partnerství. Podáváme jim jen naši část toho sporu, náš partner by nejspíš dostal stejně silnou podporu od svých blízkých.
- Zvažte, jestli platí, že rozhoduje ten, kdo má silnější argumenty, silnější vůli nebo silnější hlas. Nebo jestli je vůbec nutné ve vztahu vést boj, konkurovat si. Vztah je naše společná záležitost a je fajn se zaměřit na to, jak se náš vztah má a pečovat o něj jako o něco, co společně utváříme.
Vztah může mít spoustu metafor. Vztah může být jako květina, o kterou je třeba dobře pečovat – potřebuje vodu, vzduch, živiny, teplo, světlo, aby rostla a dosáhla toho, čeho dosáhnout může. Nebo se dá vztah přirovnat ke dvojkolu – není možné, aby jeden šlapal a druhý brzdil. Nebo může, ale jak dlouho to ten šlapající může sám vydržet? Anebo ho můžeme přirovnat k tanci. Když spolu dva partneři tančí, můžeme v tom tanci zkoumat, jak se na sebe dívají, jak se dotýkají, jak se odmítají, můžeme pozorovat, jestli jeden potřebuje zpomalit nebo naopak zrychlit, nebo by některý z nich potřeboval vystoupit, jestli by se rád přidal někdo třetí. Anebo jestli je potřeba, aby se na naši choreografii podíval někdo zvenku, jestli bychom neměli chodit nějaký čas do kurzů tance. Můžeme se někdy snažit, jak umíme, ale někdy si sami ve vztahu nemůžeme pomoci. S partnerem jakákoliv domluva končí hádkou, jeho argumenty jsou „neprůstřelné“, nebo jsme už na jakoukoliv rozmluvu rezignovali. Nabízí se tedy sáhnout po párovém terapeutovi, který nám může pomoc nahlídnout na to, co se to vlastně v našem vztahu děje. Jak tančíme v našem vztahu. A jak tančíte ve vašem vztahu vy?