“Mysl je nedílnou součástí těla, stejně jako je tělo nedílnou součástí mysli” píše Gabor Maté (2021). Avšak v dnešní době stále dominuje redukcionistický medicínský pohled na člověka jako na biologický preparát a holistické přístupy, které berou v úvahu širší kontext člověka zahrnující i faktory sociální, psychologické nebo spirituální či existenciální jsou stále považovány spíše za alternativní přístupy, ačkoliv WHO definuje zdraví jako stav fyzické, mentální a sociální pohody a tím vyzývá ke komplexnímu pohledu na zdraví člověka.
Jak souvisí stres s emocemi
Stres je často skloňovaným pojmem v situacích, kdy onemocnění, se kterým přicházíme k lékaři nemá jasný původ či příčinu. Už jste určitě někdy slyšeli větu: “To máš ze stresu!”. Co to ale vlastně znamená, mít něco ze stresu? Jaký je tedy vztah mezi stresem a nemocí?
Stres je stav, kdy v organismu dochází k vnitřním změnám, které mohou, ale nemusí, být navenek patrné. Děje se tak v situaci, kdy organismus vnímá nějakou hrozbu vůči své existenci nebo pohodě, která však nemusí být přímo uvědomovaná a dokonce ani skutečná, protože pro rozvoj stresové reakce stačí pouze její předpoklad. Hans Selye (2016), který do medicíny zavedl pojem stres, uvádí, že nejčastějšími stresory u lidí jsou ty emoční a jedním z těch nejvýznamnějších je hrozba ztráty lásky. Dále nejistota, nedostatek informací a ztráta kontroly. Neexistuje však jeden univerzální stresor, protože stres není jen otázkou vnějších stimulů, ale také individuálních reakcí na ně. Ty jsou ovlivňovány naučeným emočním nastavením a podvědomými psychickými mechanismy pro zpracování situací a psychické zátěže.
Lidé, kteří jsou zvyklí na vysokou úroveň vnitřního stresu v dlouhodobém horizontu naopak jeho absence může vyvolat nepříjemné pocity jako jsou pocity zbytečnosti, méněcennosti, nudy nebo neklidu. Děje se tak často v situacích jako je ukončení studia, odchod z práce nebo dokončení nějakého projektu. Očekávanou úlevu tak často v této situaci vystřídají výše uvedené nepříjemné pocity a lidé mívají tendenci si rychle najít novou zátěžovou situaci, aby se těchto pocitů zbavili. Z fyziologického hlediska se tak stávají závislými na svých vlastních stresových hormonech adrenalinu a kortizolu.
Jak souvisí stres s nemocemi
A co se tedy děje v našem organismu, pokud jsme dlouhodobě pod vlivem svých vnitřních stresových reakcí? Biologické projevy stresu mají největší vliv na hormonální, imunitní a trávicí systém. Ve skutečnosti jsou však všechny tyto systémy spojeny a jedná se tak o jeden supersystém, který funguje jako celek.
V řadě studií zaměřených na rakovinu mezi nejčastěji identifikované rizikové faktory patří neschopnost projevovat emoce a zejména se jedná o hněv. A tímto se vracíme zase na začátek, protože potlačování hněvu zásadním způsobem zvyšuje právě onu stresovou zátěž organismu. S tím mohou být spojeny další rizikové faktory jako je nedostatek sociální podpory, pocity bezmoci a osamělosti, protože když nikomu neukazujeme své autentické já, cítíme se osamělí, ačkoliv kolem sebe můžeme mít mnoho lidí. A právě ona osamělost má zásadní vliv například na imunitní systém, což bylo zjištěno v několika experimentech. Fakt, zda své emoce prožíváme a zdravě vyjadřujeme anebo je naopak dlouhodobě potlačujeme, tedy zásadním způsobem ovlivňuje naše zdraví. Naše vnitřní prostředí tím může být dlouhodobě v nepořádku a stáváme se tak náchylnějšími a zranitelnějšími vůči dalším vlivům, které se podílejí na vzniku různých obtíží nebo onemocnění. Je také třeba říci, že mechanismy, jak se svými emocemi nakládáme, se utvářely již v našem dětství a často nejsou uvědomované. Na závěr si tak můžete zkusit položit otázku, které emoce se ve vašem životě příliš anebo vůbec neobjevují? A možná právě kontakt s nimi může být klíčem k posílení vašeho zdraví.
HONZÁK, R. (2017). Psychosomatická prvouka. Praha: Vyšehrad.
MATÉ, G. (2021). Když tělo řekne ne: jak stres souvisí s nemocemi. 2. vydání. Praha: PeopleComm.
SELYE, H. (2016). Stres života. Hodkovičky: Pragma.