Co všechno jsme schopní udělat pro úspěch? Pokud nemáme pocit vnitřní hodnoty, tak téměř všechno. Abychom zahnali pocity méněcennosti, uchylujeme se k nejrůznějším sebedestruktivním programům, máme na sebe nepřiměřeně vysoké nároky v nejrůznějších oblastech života a nebo třeba takzvaně utíkáme do nemoci. Nic z toho však neděláme, protože bychom si to vybrali jako svou cestu, ale na nevědomé úrovni se tímto jednáním snažíme vyrovnat s nepříjemnými pocity. Způsoby, jak se s těmito pocity lidé zkouší vyrovnávat je velké množství. Od toho, kdy na sebe tlačí, aby byli perfektní přes to, že se projevují agresivně až po to, že si na něčem vytvoří závislost. Může člověk vlastní hodnotu nějak získat? Může si ji zasloužit, vydřít, vydobýt výkonností, dokonalostí? Bohužel nemůže. Nebo spíš bohudík nemůže. Pokud by mohl, pravděpodobně by to vedlo k ještě většímu tlaku na sebe.
Kdo nebo co určuje naši sebehodnotu?
Sebehodnota se utváří v prvních letech života, avšak mají na ni vliv i další zážitky, ztráty, urážky, násilí a další události, které v nás mohou vytvořit trauma. A jak víme z minulého příspěvku - traumatem není samotná událost, která nás ohrožuje, ale naše zkušenost s touto událostí. Tato zkušenost se v nás může uložit a do budoucna ovlivňovat naši schopnost prožívat svou vlastní hodnotu. Nutno také dodat, že dnešní doba dává naši sebehodnotě dost na frak. Nahrává totiž tomu, aby se srovnávání s ostatními stalo naší každodenní součástí.
Uvědomění vlastní hodnoty
Vnitřní pocit hodnoty buď máme a nebo ne. Neznamená to však, že je neměnný v čase a pokud ho zrovna neprožíváme, tak není možné se k němu dostat. Sebehodnota je uvědoměmí si vlastního já a toho, že jako lidská bytost mám svoji hodnotu, aniž bych si ji musela zasloužit. Prožívaný pocit vlastní hodnoty tak nezávisí na míře naší dřiny nebo pochvaly, kterou od někoho dostaneme, ale na schopnosti našeho uvědomění. Pocit vlastní hodnoty je prožitkem, který můžeme kultivovat a pracovat na jeho uvědomění, není však odměnou za dobře odvedenou práci a nebo jen velmi krátkodobě.
Přistupovat k sobě se zájmem a soucitem
Není důležité na co se koukám, nýbrž co vidím. Hodnotu věcem, aktivitám a potažmo i sobě dáváme my sami. V prvních letech života ji prožíváme skrze vztahy s dalšími lidmi a to formuje způsob, jakým budeme sami sebe prožívat v budoucnu. Kvalitní vztahy založené na skutečné blízkosti, v nichž si můžeme dovolit být zranitelnými, nám mohou pomáhat si svou hodnotu uvědomovat a být s ní v kontaktu.
Kultivovat tento prožitek můžeme například skrze mindfulness techniky nebo jiné formy meditace které nám pomáhají prohlubovat soucit a všímavý postoj, ve kterém můžeme sami k sobě přistupovat se zájmem. Psychoterapie nám zase může pomoci rozkrýt způsob, jak na sebe nahlížíme a najít nový, ve kterém se budeme cítit lépe a svobodněji.
Kdo není spokojený s tím, co má dnes, pravděpodobně nebude ani s tím, co bude mít zítra. Pěstovat v sobě pocit spokojenosti neznamená být za všech okolností pozitivní. Jednoduše to znamená učit se zaměřovat svoji pozornost i na to dobré co prožívám, co se mi děje, co umím, v čem jsou mé silné stránky, o co či koho se mohu opřít nebo co zvládnu. A můžeme začít u uvědomění, že být člověkem je už samo o sobě dost velká dřina na to, abychom to vždy zvládli bez zádrhelu nebo škobrtnutí.
KABAT-ZINN, J. (2016). Život samá pohroma: Jak čelit stresu, nemoci a bolesti pomocí moudrosti těla a mysli. Praha: Jan Melvil.
RÖHR, H. (2013). Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál.