Prázdniny pro většinu z nás přináší čas, který můžeme trávit se svými nejbližšími. Přestože se na plánovanou dovolenou obvykle těšíme, soužití party ve specifických podmínkách s sebou nese i některá příkoří. Fungování jakékoliv skupiny mimo běžné prostředí domova, kdy má každý člen své potřeby a očekávání, vyžaduje přizpůsobení se okolnostem. A to není vždy jednoduché. Co může přispět klidnému soužití a jak si nenechat dovolenou zkazit tuhou atmosférou nebo hádkami?
Dovolená jako zásah do běžného soužití
Každá skupina, ať už jde o partu kamarádů, o neznámé spolucestující nebo o rodinu, funguje za určitých pravidel. Její členové mají své ustálené pozice, role, moc a vzájemně spolu komunikují. Podmínky dovolené do všech výše zmíněných aspektů významně zasahují, což může fungování jakékoliv skupiny ovlivnit. Představte si příklad, ve kterém vyráží tříčlenná rodina na dovolenou autem. Maminka je za normálních okolností hlavou rodiny, ale nemá řidičský průkaz, který má tatínek živící rodinu a odjíždějící na dovolenou unavený z práce. Okolnosti výjezdu na společnou cestu významně zasahují do běžných rolí i komunikace. Tatínek se snaží potlačit hněv na maminku, která nervózně přešlapuje před domem už hodinu před odjezdem. Maminka se těší, až si sedne do auta a bude po celodenním chystání věcí celé rodině jenom koukat z okna, jenomže na zadní sedačce pláče dvouleté dítě, což atmosféře nepřidá. Okolnosti zcela mění běžné vzorce chování, navíc v uzavřeném prostoru auta členy tak nějak vaří už na začátku dovolené, na kterou se všichni původně těšili. Přestože to obzvlášť v takové situaci není vůbec jednoduché, může pomoci získat nad situací nadhled, udělat si ze sebe legraci, změnit pozornost na něco jiného, např. najíst se, pustit si oblíbenou muziku. V tuto chvíli nemá cenu snažit se si situaci „vyříkat“, lepší je z ní aktivně vystoupit.
Co s naštváním?
Předcházet konfliktu na rodinné dovolené lze také tím, že odlišíme přání a potřeby jednotlivých členů od nutnosti za každou cenu udržet týmovou soudržnost. Možná znáte ty momenty, kdy máte sto chutí zakřičet „už dost!“, ale za účelem udržení klidu a míru to raději neuděláte. Nebo naopak právě proto, že jste mezi svými blízkými necháte svému afektu volný průběh. Dalo by se říct, že z těchto variant není ani jedna správně ani špatně. Emoce jsou jedním ze základních informačních zdrojů o sobě okolí. Proto „držet je pod pokličkou“ není dobrou strategií. Jejich přetlak navíc může způsobit nepřiměřený výbuch, který má nakonec větší následky než průběžná emoční ventilace. Hněv, vztek nebo smutek k týmovému soužití patří, a proto je dobré se s emocemi učit pracovat a sdílet jen bezpečnou formou, to znamená preventivně a v menší intenzitě raději než pak najednou a příliš moc.
Čas podle sebe
Kromě emočních potřeb mají účastníci v průběhu dovolené také jiná, zjevnější přání. Děti si často přejí zážitky, zábavný program, ale také přítomnost obou rodičů nebo plyšového medvěda, co mají vedle v obchodě. Rodiče mohou od dovolené očekávat příjemné společné chvíle, spokojené dítě, ale také odpočinek a čas s partnerem. V dobře fungujícím rodinném systému se daří průběžně naplňovat potřeby všech členů. Výjimkou není ani dovolená. Není nutné organizovanou zábavou naplňovat celý čas dovolené, ani jej trávit ze 100 % v plné sestavě. Každý člen potřebuje prostor i sám pro sebe nebo podle sebe, což je dobré při plánování dovolené zohlednit.
Ne náhodou je představa harmonického soužití obzvlášť na dovolené jedním ze základních rodinných mýtů. Je třeba si uvědomit, že rozzářené úsměvy na fotografii nad zálivem jsou jen částí skvělé společné dovolené, která dokáže nabít energií na dlouhou dobu po návratu. Fungování rodiny nejen ve specifických podmínkách není nic jednoduchého a je třeba mu věnovat pozornost, protože i přes kdejaké těžkosti je čas s těmi nejbližšími prostě nepřekonatelný. Ujasnění si potřeb jednotlivých členů, uvědomění si očekávání od společného času na dovolené nebo trénink průběžného a bezpečného sdílení emocí mohou být preventivními opatřeními vzniku konfliktu. A když se Vám konfliktu nepodaří předejít, nevěště hlavu, hádá se každá zdravá rodina a téměř zásadně na dovolené.
Zdroje:
Lacinová, L. & Škrdlíková, P. Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově povoleny (2008). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-442-7.
Langmeier, J., Balcar, K. & Špitz, J. Dětská psychoterapie (2010). Vyd. 3. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-710-7.
Sobotková, I. Psychologie rodiny (2007). Vyd. 2. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-250-8.
Tóthová, J. Úvod do transgenerační psychologie rodiny (2011). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-856-2.