Duševní zdraví je nyní ve světě velmi aktuální téma, které se však netýká pouze dospělých, ale také dětí. Dětství a role dítěte je doposud společností vnímáno především jako období zdravé, šťastné a bezstarostné. Studie a aktuální průzkumy však ukazují, že se mnoho dětí potýká s nejrůznějšími psychickými obtížemi a trend naznačuje, že se situace v poslední dekádě výrazně zhoršuje. Až polovina duševních poruch vzniká již ve školním věku, přestože k diagnostice či odhalení závažnosti problémů může docházet až v raně dospělém věku. Celosvětově pak můžeme hovořit o 20 % dětí, které dostanou adekvátní psychologickou či psychiatrickou péči a je u nich stanovena diagnóza duševního onemocnění. Kolem 10 % dětí pak potřebuje pedopsychiatrickou péči, přičemž je otázkou, zda by číslo nebylo vyšší, pokud by pro ně psychiatrická a psychologická péče byla dostupnější.
Každé dítě stojí o to, aby bylo úspěšné, šťastné a oblíbené. To všechno však může velmi negativně ovlivnit jeho duševní nepohoda, která může mít mnoho důvodů vzniku a podob, ve kterých se pak manifestuje navenek. Je velmi důležité, aby okolí pružně reagovalo na zhoršení psychického prožívání u dětí, ať už je důvodem zhoršení cokoli. Někdy se může jednat o závažné psychické onemocnění, jindy zase o důsledek obtížného vyrovnávání se s náročnou životní situací či se může jít o vrozenou poruchu, která se však u dítěte projevila až nyní.
Dnešní svět zdá se být náročným místem pro dospělého, natož pro dítě, které ještě nemá osvojené vnitřní a vnější zdroje pro zvládání zátěže. Navíc platí, že čím mladší dítě, tím více se učí nápodobou a potřebuje dospělého k tomu, aby situacím lépe porozumělo a dokázalo se naučit a následně využít zdravé a efektivní strategie pro zvládání všech překážek a situací. Mnoho dětí navíc vyrůstá v nefunkčních rodinách, v rodinách rozvedených rodičů, což samo o sobě je velký nárok na adaptabilitu dítěte a nacházení svého bezpečného místa na světě.
Pokud nedojde k časnému detekování a řešení potíží v oblasti duševního zdraví dítěte, zvyšuje se pravděpodobnost neprospívání ve škole, rizikového chování například stran užívání návykových látek či sebepoškozování, dále se mohou objevit narušené vztahy v kolektivu a také obtíže v sebepojetí, u adolescentů se často objevuje rovněž otázka přijetí své pohlavní identity a budování vlastní sebehodnoty.
Alarmující skutečností je, že duševní potíže jsou největším rizikovým faktorem pro spáchání sebevraždy u dětí, jak uvádí WHO (2014). V České republice je u dětí od 15-19 let sebevražda třetí hlavní příčinou úmrtí, což znamená téměř 30 % ze všech úmrtí v tomto věku. Naštěstí řada pokusů sebevraždou nekončí, což ale také znamená, že četnost těchto skutků je ještě vyšší. Za posledních 10 let umírá v důsledku sebevraždy každoročně v průměru 35 mladých lidí do 19 let (ČSÚ, 2017).
K aktuální situaci se vyjadřuje také VZP, která v roce 2022 vydala statistický přehled počtu dětí a adolescentů, kterým byla poskytnuta nějaká forma pedopsychiatrické péče. Kromě hospitalizací na psychiatrickém či pediatrickém lůžku roste také počet dětí, které jsou vedeny v ambulantní péči. Dětští psychiatři mají k roku 2022 o polovinu více pacientů než v roce 2010. V roce 2019 jich bylo téměř 60 000, dva roky pandemie covidu však situaci opět zhoršila. Nejčastější potíže, které vedou k vyhledání odborné ambulantní pomoci jsou dle VZP poruchy příjmu potravy, závislost na návykových látkách, poruchy autistického spektra, poruchy pohlavní identity, obsedantně kompulzivní porucha. Nejčastější příčinou akutní hospitalizace v ČR pak jsou poruchy psychického vývoje, poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání, neurotické, stresové a somatoformní poruchy, poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek. V roce 2020 bylo s výše uvedenými diagnózami akutně hospitalizováno 2 295 dětí a mladistvých do 20 let. (VZP, 2022)
Včasné vyhledání pomoci přitom významně snižuje riziko rozvoje duševních obtíží dětí do závažnější podoby a současně také snižuje pravděpodobnost potřeby využívat psychiatrickou péči v dospělém věku. Současně tím dochází k prevenci dalších sekundárních potíží, které mohou být s duševním onemocněním či poruchami spojené.
Jednoduše řečeno, pokud budeme vůči dětskému psychickému zdraví vnímaví a v případě, že se u něj objeví výrazné změny v psychickém prožívání (změny chování, psychická nepohoda, střídání nálad, častá plačtivost, úzkostné či jiné neobvyklé stavy), vyhledáme odbornou pomoc nebo zajistíme podmínky, které by mohly vést k lepšímu prospívání dítěte, dáme mu tímto možnost zdravě se vyvíjet a uspět tak v dnešním velkém světě.
Comments