Rádi čtete a nebo jste naopak knihu neviděli od dob, kdy jste sedávali ve školních lavicích? A věděli jste, že čtení nám může pomáhat a pozitivně ovlivňovat naše duševní zdraví? Možná jste to tušili. Jak konkrétně se to děje a v čem pro nás může být četba jak zábavná, tak i podpůrná?
Léto, období dovolených, kdy vyrážíme někam k vodě, na chaty a chalupy a nebo máme prostor odpočívat v parku na lavičce nebo doma na balkoně. Pro mnoho z nás je kniha právě tím, po čem v tuto chvíli sáhneme. Otevíráme knihu (zapínáme čtečku, pouštíme audioknihu) a co se děje pak? Co všechno prožitek z nejrůznějších příběhů dělá s naším vnitřním světem?
Příběhy v nás mohou budovat napětí, umožňovat prožít katarzi, zprostředkovat vhled do nejrůznějších situací, mohou pomoci se s něčím vyrovnat, přinést pocit sounáležitosti a zadostiučinění. Také nám do života mohou vnést jednoduše nadhled, lehkost a humor. V neposlední řadě možná i přijetí skutečnosti, že některé věci, ať už jakkoliv těžké, jsou neodmyslitelně spjaty s lidskou zkušeností.
Četba může být obohacujícím prvkem v našem porozumění jak sobě samým, tak i druhým lidem. Může nám přinášet důležité sebepoznání a obohacovat naši zkušenost. Často v příbězích nacházíme pochopení a útěchu nebo povzbuzení. Četbou tedy můžeme pozitivně ovlivnit náš celkový psychosomatický stav a posílit psychickou odolnost. Druhotným efektem pak může být rozvoj fantazie, tvořivosti, kritického myšlení, komunikačních dovedností, tedy rozvoj osobnosti jako takové. Koneckonců i mnoho významných psychoterapeutů považovalo četbu literatury za velmi významný zdroj pro poznání lidské mysli. Jako například Fromm, který píše: ,,pokud se někdo skutečně zajímá o člověka a jeho nevědomí, ať nečte učebnice, ať čte Balzaca, ať čte Dostojevského, Kafku.”
Biblioterapie neboli léčba knihou. Biblioterapie je pak specifická terapeutická metoda, která s léčebnými a podpůrnými účinky četby a vyprávění příběhů přímo pracuje. Proces čtení textu v rámci biblioterapeutické práce se soustředí jak na racionální, tak i emoční percepci díla. Smyslem této terapie je pak reflexe prožívané zkušenosti během četby knihy. V rámci terapie může být literatura záměrně vybírána na základě toho jaké zkušenosti a emoce potřebujeme zpracovat. Pojem katarze původně nese význam očistného prožitku při vnímání literárního díla, především dramatu. V psychoterapii se pak používá k označení očistného prožitku, který může přinést uvolnění vnitřní tenze nebo nás osvobodit od nepříjemných pocitů. Tento prožitek tak můžeme zcela spontánně zažívat u četby knihy a stejně jako v terapeutickém procesu na nás může působit velmi očistně.
Podle Peseschkiana (1999) nám příběhy ukazují možnosti řešení, nabízejí alternativy chování nebo řešení konfliktu, odrážejí kulturní hodnoty, podněcují fantazii, poskytují nové úhly pohledu, nové neobvyklé možnosti řešení, zprostředkovávají nám náhled nebo odstup od problému a ukazují možná stanoviska. Jednou z funkcí příběhů obecně je identifikace s některým z hrdinů příběhu a získání odstupu od svých potíží a problémů. V asociacích, které čtenář k příběhu má, se potom mohou zobrazovat jeho vnitřní konflikty a přání.
Co číst, když…V knize je možné vše. Můžeme létat na koštěti, cestovat v čase, válčit ve středověku, zažívat pohádkové milostné příběhy a cokoliv dalšího. Zkrátka můžeme si plnit své fantazie či přání a zkoušet zakusit, jaké by to bylo kdyby... Pokud jste třeba někdy přemýšleli, jaké by to bylo, kdybyste žili zcela odlišný život od toho vašeho, můžete si přečíst třeba Půlnoční knihovnu, kterou napsal Matt Haig. Pokud se někdy cítíte nepochopení a ve svém životě tak trochu ztracení, mohla by vás potěšit kniha Jednorožci od Barbory Hrínové. Jestli vám chybí trocha syrového dobrodružství, sáhněte po Náhle sami od Isabelle Autissier a naopak pokud se potřebujete zachumlat do něčeho milého a bezpečného, možná pro vás bude správnou volbou Saroyanův Tracyho tygr.
A pokud budete mít chuť, budeme moc rádi, když s námi budete sdílet vaše knižní tipy, jak vás ovlivnily nebo jaké zážitky vám přinesly.
FROMM, E. (2018). Umění naslouchat. Praha: Portál.PESESCHKIAN, N. (1999). Příběhy jako klíč k dětské duši. Praha: Portál.
Коментарі